BESEDY PRAŽSKÝCH VČELAŘŮ: Historie včelařství u nás…od brtě až k dnešním trendům

Přednášející: Miroslav Dvořák – učitel včelařství

Popis: průřez historií včelařstvím ve světě, Rakousko-Uherska, patenty Marie Terezie…až po dnešní nástup technologií moderního včelaření

Kde: Státní veterinární správa Česká republika /SVS ČR/-velký sál, Slezská 100/7 Praha 2-Vinohrady

13. února 2017 od 17:00 do 19:30 hodin

Miroslav Dvořák, profil včelaře

Narodil jsem se 9. ledna 1974. Od svého narození žiji v Semtínku čp. 1.
Po ukončení základní školy jsem se vyučil strojním zámečníkem v sklářském učilišti v Sázavě. V září 2005 jsem začal dálkově studovat učební obor včelař, na středním odborném učilišti včelařském v Nasavrkách. Toto studium jsem úspěšně zakončil v červnu 2008. V září téhož roku jsem na stejném učilišti začal s nástavbovým studiem učitele včelařství, které jsem zakončil obhajobou své závěrečné práce 16. května 2009, ta měla téma historie včelařství. V roce 2010 jsem opět v Nasavrkách absolvoval kurz prohlížitele včelstev, tzn. ,,pravá ruka veterináře‘‘, pokud dojde k nakažlivému onemocnění včel. V květnu roku 2011 jsem opět v Nasavrkách absolvoval další kurz učitele zpracování medu v domácnosti, jde hlavně o pečení perníků a využívám ho nadále v rámci různých kurzů, které lektoruji. V září 2011 jsem spolu s Ochranou fauny založil dětský včelařský kroužek na Hrachově, s dětmi se pravidelně a vždy úspěšně účastníme soutěže Zlatá včela. Druhý včelařský kroužek jsem otevřel v říjnu 2015 pod záštitou Ochrany fauny v její pobočce ve Voticích. Hlavní má práce je s dětmi v mateřinkách a základních školách jsem již mnohokrát vyučoval.

Od svých dětských let jsem se zajímal o regionální historii. Z podnětu svého strýce Zdeňka Bartůška z Olbramovic čp. 69, jsem začal v květnu roku 2002 včelařit. Strýc byl sám nevčelař a od něj jsem dostal i první pomůcky do začátku, které zdědil po svém otci Václavovi (1893-1982), ten se těsně před svou smrtí marně snažil včely předat mému otci Jiřímu do Semtínka.

Včelařství v naší rodině mělo dávnou tradici. Podle prvního dílu kroniky, poté jsem si to ještě osobně ověřil v Národním archivu v Praze, se chovem včel zabýval již můj prapředek Jakub Dvořák z Kobylí, protože podle kupní smlouvy z 18. června 1652 získali bratři Václav a Jan Plhovští z jeho pozůstalosti nejen polovinu statku, ale i jeden špalek včel. Rovněž jeho potomek Václav Dvořák (1708-1790) včelařil, ten po své smrti zanechal každému ze svých sedmi dětí jeden špalek včel, tento předek byl královský starší svobodník čtvrti Kouřimského kraje, spadaly pod něj svobodné grunty, byl též držitelem erbu, který používáme jako logo. Rod Dvořáků pochází z Kobylí, nynější čp. 9 a 10. Pradědeček František (1881-1914), se přiženil do Semtínka čp. 1. Podle zápisu v gruntovní knize velkostatku Tloskov z 21. ledna 1800 je doloženo, že další z mých předků sedlák Jan Holoubek ze Semtínka čp. 1 již před tímto datem včely choval, neboť v soupisu živého a mrtvého inventáře pořízeného po jeho smrti je též zmiňován jeden úl včel za 5 zlatých. Včelky choval i můj pradědeček z matčiny strany Jaroslav Kuthan (1904-1971), ze Zahořan čp. 4. Včelín je doposud využíván jeho synem Stanislavem.

Prapradědeček mé ženy Jan Mládek ( 1858-1938), choval včely v Záhoří čp. 11. Celkem měl asi 7 včelstev, z toho troje včelstva choval v klátech, byly to vydlabané ležící špalky z borovice, další čtvery měl umístěna v zadem přístupných úlech.

Své první roje jsem dostal od otce mého spolužáka Stanislava Filipa z Heřmaniček. V našem spolku pracuji jako kronikář a jednatel. V roce 2011 jsem do našeho spolku přihlásil i svého otce Jiřího, za pomoci rodiny se staráme o 90 včelích rodin. Včelstva máme rozmístěna na několika místech, většinou v kraji tzv. České Sibiře. Tři včelstva chovám i ve skanzenu Vysoký Chlumec, ta slouží převážně k výukové činnosti.